Duben 2008

Uu naruto

16. dubna 2008 v 14:30 | itachi |  Naruto Uzumaki
  • http://fc01.deviantart.com/fs18/i/2007/178/9/0/Rokudaime_Naruto_by_Mikutashi.pnghttp://fc04.deviantart.com/fs11/i/2006/194/8/5/Naruto_________It__s_Naruto__by_Sekra.png


tym 7 to byla fuška

10. dubna 2008 v 16:04 | itachi |  Tým 7


shino a sakura

10. dubna 2008 v 16:00 | itachi |  shino a sakura

sasuku ¨¨¨ uchiha

10. dubna 2008 v 8:22 | itachi |  Sasuke Uciha
http://fc02.deviantart.com/fs10/i/2006/153/4/2/Uchiha_Sasuke___Hansei_by_vashperado.jpghttp://fc02.deviantart.com/fs20/f/2007/247/2/f/Naruto__uchiha_sasuke_by_O_renji.jpghttp://fc05.deviantart.com/fs22/f/2007/323/e/3/_Sasuke_Uchiha___by_sakimichan.pnghttp://fc05.deviantart.com/fs7/i/2005/207/0/1/Uchiha_Sasuke_by_kenken_abu.pnghttp://fc04.deviantart.com/fs19/f/2007/235/6/6/TJ_Sasuke_by_KiYami.jpghttp://fc.deviantart.com/fs18/f/2007/152/1/9/Sasuke_by_shel_yang.jpghttp://fc02.deviantart.com/fs5/i/2004/325/0/f/Naruto__The_Uhiha_princess___by_NorthernBanshee.jpghttp://fc.deviantart.com/fs13/i/2007/014/7/9/Sasuke_Uchiha_by_Unadon.jpg

akacuki sips

8. dubna 2008 v 7:56 | itachi |  narusims

naruto ach

7. dubna 2008 v 16:55 | itachi |  Naruto Uzumaki
http://fc05.deviantart.com/fs18/f/2007/193/c/a/Schoolboy_Naruto_by_SasoriSama.jpghttp://fc05.deviantart.com/fs7/i/2005/178/6/d/Uzumaki_Naruto___Gyakuten_by_vashperado.jpghttp://fc02.deviantart.com/fs22/f/2008/013/5/0/Naruto__Dies_Irae_by_SasoriSama.jpghttp://fc04.deviantart.com/fs4/i/2004/241/0/c/Naruto_Alone.jpg

moje vytvory 2

7. dubna 2008 v 16:53 | itachi |  muj vitvor
http://fc02.deviantart.com/fs23/f/2007/333/3/6/anbu_team_7_sleeping_by_nami86.jpg

7 tým JO JO JO NE

7. dubna 2008 v 16:52 | itachi |  Tým 7
http://fc.deviantart.com/fs12/i/2006/297/4/3/Team_7___peace_signs_by_arriku.jpghttp://fc04.deviantart.com/fs21/i/2007/299/8/b/Team_7_by_osy057.jpghttp://fc.deviantart.com/fs20/f/2007/294/0/c/TEAM_7_by_shichinin_tai.jpghttp://fc02.deviantart.com/fs11/i/2006/244/3/8/Team_7_by_Rozefire.jpghttp://fc05.deviantart.com/fs14/f/2007/074/8/4/GenBend__Team_7_by_ro_chan.jpghttp://fc04.deviantart.com/fs12/i/2006/277/9/a/Baby_collection__Team_7_by_gabzillaz.jpghttp://fc04.deviantart.com/fs18/i/2007/177/a/e/Team_Seven___Fireworks_by_arriku.jpghttp://fc02.deviantart.com/fs15/f/2007/103/f/4/Team_7_by_Luquicas.jpghttp://fc02.deviantart.com/fs17/f/2007/196/2/3/Team_7_Tribute_by_verauko.jpghttp://fc03.deviantart.com/fs11/i/2006/186/1/2/Team_Seven__Like_Bef0re__by_O_renji.jpghttp://fc05.deviantart.com/fs15/i/2007/056/c/d/FANART__Team_Seven_by_Kuroi_Tsuki.jpghttp://fc.deviantart.com/images3/i/2004/10/c/2/Team_7__Chibi.pnghttp://fc02.deviantart.com/fs19/f/2007/298/e/8/sketch_team_7_is_back_by_nami86.jpghttp://fc02.deviantart.com/fs11/i/2006/244/5/0/Chibi_Team_7_Wallpaper_by_arriku.jpghttp://fc.deviantart.com/fs11/i/2006/234/d/a/Team_7_happily_ever_after_by_Lokklyn.jpghttp://fc04.deviantart.com/fs11/f/2007/119/d/4/random_team7_pic_by_arriku.jpghttp://fc05.deviantart.com/fs23/f/2007/327/b/8/the_new_team_7_by_sharingandevil.jpg


děkuji

7. dubna 2008 v 13:44 | itachi |  itachi a saske
dám další díly...možná, že už i v neděli!:) Mějte se hezky vaše Kesidy:)

moje vytvory 1

7. dubna 2008 v 12:44 muj vitvor

Moje výtvory 1



tajna laska 10

7. dubna 2008 v 12:35 | itachi |  povidki

Tajná láska 10-konec

V tu chvíli si Sakura vzpomněla, jak takhle proti sobě stáli Naruto a Sasuke. Ale mezi ně vstoupil Kakashi. Ani jednomu se tenkrát nic nestalo. Teď to musí udělat ona. Ona musí vstoupit mezi dva rozzuřené Uchihi. A bylo jí fuk, co se s ní stane. Náhle jí někdo chytil kolem pasu. Sakura se otočila a spatřila Naruta. "Ne, pust! Pust m-mě. Já musím…musím něco udělat. Jinak se zabijou!"vyjekla Sakura. Z jejích očí se začali hrnout slzy. Ale s Narutem to ani nehnulo. Stiskl ji ještě pevněji. "Nemůžu tě nechat zabít se."řekl. Sakura už jen viděla, jak se k sobě Sasuke s Itachim nebezpečně přibližují. Věděla, že jí Naruto nepustí a ona už s tím nic neudělá. V ten moment se otočila k Narutovi a svůj obličej zabořila do narutových prsou. Hned na to se ozvala ohlušující rána a po okolí se rozlilo oslepující světlo.
Sakura se nadechla a otočila se tím směrem. "Nééééééé!"zakřičela se slzami v očích, když uviděla na zemi dvě bezvládná těla. Rozběhla se k nim a doufala, že nedošlo k nejhoršímu. Když doběhla k Itachimu, s hrůzou zjistila, že rána na jeho hrudníku je smrtelná. Ale pořád žil.
Sasuke ležel na druhé straně. Díky tomu, že se uměl zregenerovat, se jeho zranění trochu zlepšilo, ale přidalo mu to jen pár minut. "Ita-Itachi."zašeptala Sakura a klekla si k němu. Itachi se na ní podíval. "Sakuro…Promiň."šeptl. "Nespíš…už přišel…můj čas"dodal. Sakuře začaly po tvářích stékat slzy. "Ne nepřišel. A víš proč?! Protože ty budeš táta. Budeme mít dítě. A budeme ho spolu vychovávat. Vyroste z něj skvělý ninja, jako je jeho otec."řekla a vyhrnula si tričko. Itachi vyjeveně koukal na její kulaté bříško. Pak se ale usmál. "Ne. Vychovávat ho už nebudu…ale jsem šťastný, že sem otec."řekl. Sakura se na něj dívala a z očí se jí dál valily slz. "Já…než odejdu…Chci se tě na něco zeptat."řekl a z pláště vytáhl malou krabičku. "Vezmeš si mě?"zeptal se a otevřel krabičku. Byl v ní malý stříbrný prstýnek s kamínkem uprostřed. Sakura na něj koukala se slzami v očích. "Ano…Vezmu."řekla na konec. Itachi jí navlíkl prstýnek a usmál se. "Ještě něco…Naposledy mě polib."požádal jí. Sakura zadržela další vlnu pláče a nahnula se k Itachimu. Jejich rty se spojily a splynuly v jeden předlouhý polibek. Číšila z něj láska a vášeň. Náhle však itachiho rty zchladly a jeho tělo ochablo. "Ne…"zašeptala Sakura. "NÉÉÉÉ…Itachi, vrať se!"zakřičela. Lehla si k němu a hlavu si položila na jeho hruď. Chtěla opět slyšet tlukot jeho srdce. Chtěla cítit teplo jeho těla. Ale ani jedno jí už nebylo dopřáno.
"Naruto?!"podivil se Sasuke, když k němu přišel jeho bývalý týmový partner. Naruto si k němu klekl. "Tak to vidíš Sasuke. Chtěl jsem tě přivést zpět do Konohy. A ty tu teď umíráš."řekl smutným hlasem. "Naruto…Můžu tě o něco požádat?"zeptal se Sasuke. Naruto kývl. "Donesl mě k němu."prosil Sasuke. Naruto se trochu pousmál a vzal Sasukeho do náručí. "Díky."šeptl Sasuke.
Sakura zvedla hlavu a uslzenýma očima se podívala na Naruta, který zrovna pokládal Sasukeho vedle Itachiho. Bylo to zvláštní. Jak tam teď viděla Sasukeho ležet, jako by mu odpustila. "Sakuro…O-odpust mi."řekl najednou Sasuke. Sakura chvíli váhala, ale pak chytla Sasukeho z ruku. I přes velký smutek a obrovskou bolest, se dokázala usmát. "Vždy…sem si přál…umřít v Konoze…a abyste u mě byli vy dva…"řekl Sasuke a podíval se na Naruta a Sakuru. Ta začala opět plakat. "To m-mi nemůžeš z-zůstat alespoň ty?"zavzlykala. "No…asi ne. Ale j-já a Itachi…budeme žít v tom dítěti."řekl a podíval se na svého bratra. Natáhl k němu ruku a chytl ho za tu jeho. "Promiň…bráško."řekl.
Pak se podíval na Sakuru. "Vždy jsem tě miloval…ale byl jsem slaboch a neřekl ti to…A ty Naruto…"podíval se na něj. "Si byl vždycky můj nejlepší přítel…Sbohem týme."řekl a zavřel své krásné, černé oči. Navždy. "Ne…Prosím."zašeptala Sakura. Otočila se k Narutovi a objala ho. Pak se mu rozbrečela v náručí. Narutovi také spadlo pár slz…
O týden později
Po smrti Itachiho a Sasukeho se Sakura uzavřela do sebe. Odešla od Akatsuki a rozhodla se žít v Konoze. Ovšem s Konan, která byla nejvíc smutná, protože ztratila nejlepší kamarádku, si stále psala.
Znovu se nastěhovala do svého domečku a stala se ředitelkou nemocnice. Také si změnila jméno. Teď byla Sakura Uchiha. Naruto, po dohodě s Hinátou, která nic nenamítala, posunul termín svatby o měsíc. Kvůli pohřbu. O tom se Naruto se Sakurou pohádali s radou. Ta nechtěla, aby měli takoví zločinci, jako Sasuke a Itachi, vystrojený právoplatný pohřeb. Když jim Naruto pohrozil, že dostanou padáka, radši svolili. Tak se mohl připravit pohřeb. Nebylo tam však moc lidí. Jen Naruto, Sakura, Kakashi a farář. Bratři Uchihové byli pohřbeni k ostatním Uchihům. O jejich hrob se starala Sakura a občas se stavil i Naruto.
Za měsíc se tedy konala narutova svatba. Sakura šla za svědka Hinátě a Narutovi Kakashi. Ač se Sakura snažila, vůbec se nedokázala bavit. A povrchu se usmívala, ale uvnitř byla stále smutná. Jediný, kdo to věděl, byl však Naruto.
O pár měsíců později, už měla Sakura bříško jako dinosaurus. Nevěděla, co to bude a tak byla dost překvapená, když jí sestřička přinesla dvě miminka. "Dobrý den, Sakuro-sama."pozdravila ji sestřička a podala ji nejdřív jedno a pak i druhé miminko. "Jsou to chlapci."oznámila jí sestra a usmála se. Pak se otočila a odešla. V tu chvíli do pokoje vrazil Naruto a za ním se dokutálela Hináta. Té už také rostlo bříško a dávalo jí pěkně zabrat. "Sakuro. Hned, jak mi to oznámili, běžel jsem za tebou…Jééé! Oni ti jedno přidaly?!"zeptal se hloupě Naruto. Sakura podala jednoho chlapečka Hinátě a volnou rukou udeřila Naruta pěstí. "Ty tupče! Oba sou moji!"zařvala Sakura. Když však chlapec, kterého měla v náručí, začal fňukat, uklidnila se. Hináta ji podala i toho druhého a začala se nad nimi rozplývat. "Ty sou tak krásní. A jak se jmenují?"ptala se. To už se vzpamatoval i Naruto a přišel k ní. "Itachi a Sasuke."řekla a podívala se na Naruta. Ten se usmál. "To jsou krásná jména."řekl.
Chlapci rostli jako z vody. Měli černé oči i vlasy. Prostě praví Uchihové. Když jim bylo 10 let, stali se genniny. Také zdědili Sharingan, který právě v deseti ovládli. A děvčata za nima pořád lítala. Tolik se podobali Itachimu. Teda jen v tomhle. Byli totiž strašní průseráři. Vždy, když přišli domů až moc zamlklí, věděla Sakura, že něco vyvedli.
"Itachi, Sasuke! Pojďte okamžitě dolů!"řvala Sakura z kuchyně. Za chvíli se dole objevili malí chlapci. Sakura vypadala strašně naštvaně. "Ahoj mami. Co se děje?"zeptal se Sasuke. Sakura ukázala prstem na hromadu střepů. "Kdo z vás mi rozbil moji ozdobnou mísu?!"zeptala se hned Sakura. Chlapci se na sebe podívali a pak pokrčili rameny. "Ne. Jeden z vás to byl. Ale to je fuk. Za své kapesné koupíte novou!"řekla rázně Sakura. Chlapci se už chystali něco namítnout, ale Sakura vztyčila ruku s natažením ukazováčkem a tím je umlčela. Oba se otočili a zalezli do svého pokoje. "Ach jo. Kdybys tu mohl být se mnou Itachi."vzdychla Sakura a koukla se na svůj prstýnek. "Nebo alespoň ty, Sasuke." Řekla a chytla se za řetízek co měla na krku, který jí dal Sasuke k narozeninám.
KONEC

tajna laska 9

7. dubna 2008 v 12:34 | itachi |  povidki

ajná láska 9

Až v pátek ráno vylezla z postele a začala se připravovat na cestu do Konohy. Připravila si batoh, do kterého si dala vše potřebné. Pak zalezla do koupelny. Pustila si horkou vodu a jen tam tak stála. Bylo to skvělé na odreagování. Když vylezla a začala se oblékat. Bylo sice brzké ráno, ale Sakura chtěla minimálně v poledne vyrazit. Oblékla si své oblečení, které nosila, když byla v Listové. To znamená červené tričko bez rukávů, bílou sukni s černým páskem a pod to černé kraťásky. Stoupla si před zrcadlo a dívala se na sebe. Pak si trochu vyhrnula tričko a zadívala se na své bříško. Bylo poznat, že je větší. I když by to poznala jen Sakura, ale stejně. Stáhla si triko a podívala se na svou čelenku. "Ta čára."pomyslela si. Došla k malému stolku a sáhla do šuplíku. Vytáhla další čelenku se znakem listové, ale nepřeškrtnutou. "Ještě, že mám náhradní…"řekla a uvázala si ji do vlasů.
Už stála u hlavních dveří, když za sebou uslyšela kroky. Otočila se a spatřila za sebou Itachiho. Celý týden byl pryč a vrátil se až dnes. "Itachi?!"vyjekla potichu. Itachi měl pořád stejný kamenný výraz. Sakuře stekla slza po tváři a skápla na podlahu. Sakura sklonila hlavu. Když se na něj znovu podívala, jeho výraz byl pořád stejný. Chvíli stál mlčky, ale pak se provinile usmál. Sakura se mu okamžitě vrhla do náruče. "Itachi. Pro-prosím…už ni-nikdy nikam ne-nechoď."prosila a přitom vzlykala. Itachi ji hladil po vlasech a snažil se ji utišit. Brzy měl mokré rameno kvůli sakuřiným slzám, ale nijak mu to nevadilo. Když se Sakura trochu uklidnila, odtáhla se od Itachiho a ten se na ni vážně podíval. "Sakuro, slib mi, že kdyby se objevil Sasuke nebo někdo jiný, nějak mě zavoláš. Slib mi to!"tlačil na ni. Sakura sklonila hlavu. "To nemůžu slíbit. A ty to víš. Nikdy bych tě nevystavila takovému nebezpečí."řekla Sakura. Dřív, než Itachi stačil něco říct, mu Sakura vtiskla polibek na rty. Pak se otočila a ladnými kroky vyšla ze dveří. Itachi chvíli stál jako opařený, ale pak se usmál a odešel do svého pokoje.
Sakura skákala z větve na větev a pomalu, ale jistě se blížila k tolik milovanému místu a ke svému nejlepšímu příteli.
Do vesnice dorazila kolem třetí hodiny odpoledne. Opatrně proklouzla kolem skoro spícího Izumi a Kotetsua (to měla po těch svých útěcích nacvičené XD)a vyskočila na střechu blízkého domu. Rozhlédla se po své rodné vesnici a rozeběhla se směrek k hlavní budově. Vyskočila až do nejvyššího okna a nahlédla dovnitř. V židla seděl muž s blonďatými vlasy. "Naruto."zašeptala Sakura, ale pak se zarazila. On totiž spal! Sakuře přejel zlomyslný úsměv po tváři.
Sakura šla tichými kroky k narutově kanceláře. Potichounku otevřela dveře a vešla. V židli seděl Naruto a hlavu měl položenou na stole. Sakura se nadechla a zpustila: "TO SNAD NENÍ PRAVDA! JAK MŮŽEŠ SPÁT?!". Naruto okamžitě vyskočil a koukal, jak stará babka na telenovelu (pozn.:tuto hlášku mam od Kieko ). Pak se podíval na dívku před ním. "Jé Sakuro…"řekl. Ale pak se jen usmál. "Ty se mi zdáš…Ty se mi ale krásně zdáš.(Zrovna sem koukala na sůl nad zlato a tahle věta se mi strašně líbila. Radši nic neříkejte, vím, že sem debil )"blábolil rozespale Naruto a blbě se u toho tlemil. Sakura začala rudnou a než stačil Naruto cokoli udělat, přistála mu na obličeji těžká, sakuřina pěst. Když se potom Sakura uklidnila, začala na Naruta nepříčetně ječet, ale on ji moc nevnímal, protože si právě z blízka prohlížel podlahu. Já nemůžu pochopit, proč, místo toho aby si mě objal, tady mektáš něco o tom, že se ti zdám a ještě se u toho tak debilně křeníš!"řvala Sakura. Naruto zatím počítal poletující kunaie kolem hlavy a pak se začal sbírat ze země. "Sakuro…si to opravdu ty?"zeptal se pro jistotu. "Samozřejmě, že sem to já, ty trubko!"řekla trochu nasupeně. To už se k ní Naruto Přihnal a objal ji. "Sakuro, Sakuro! Konečně si se vrátila. A kde si vlastně celou dobu byla?! A co to bylo s tim Itachim?"vychrlil na ni Naruto. "Víš Naruto…jediné, co ti můžu říct…je že, já a Itachi se máme rádi…"řekla zkráceně Sakura. Naruto se z této informace opět složil na zem, kde ovšem moc nepobyl, protože zas vyskočil. "Co, co, co? Počkej, to myslíš vážně?"zeptal se nevěřícně. Sakura jen kývla. "To snad není možný…Vždyť víš co je zač. Je to Akatsuki!"rozkřičel se Naruto a při tom rozhořčeně mával rukama. Sakura se zamračila. "Já myslela, že právě ty mě pochopíš. Nebo mě za to alespoň nebudeš odsuzovat. Kvůli tomu sem fakt nepřišla. Sem tu totiž kvůli tvé svatbě s Hinátou. Byla sem fakt blbá, když sem si to myslela."řekla nakvašeně. Otočila se na podpatku a vyšla z kanclu.
Sakura vyšla z budovy a se skleněnýma očima se podívala na oblohu, kde se začaly objevovat první hvězdy. Nejdřív si myslela, že půjde do svého domu, ale pak se rozhodla, že se projde. Šla tam, kam ji nohy nesly. Jak potom zjistila, donesly ji až na tu známou loučku, kde trénovala s týmem 7 a pak s Itachim. Najednou se zarazila, otočila se a prstem ukázala na velké křoví. "Konec hry. Jste trapný jako stěrače na ponorce. Sledujete mě celý den a myslíte si, že o vás nevím?!"řekla nabroušeně. Ze křoví vyskočily čtyři postavy v kápích. "Čtyři? Že by to byl…?" Jedna z osob si sundala kapuci. "Sasuke-kun."řekla v klidu Sakura. Hned ji bylo jasné, kdo jsou ti za ním. Samozřejmě se nemýlila. Byl to zbytek týmu Hebi. "Tak Sakuro. Zase se potkáváme. Takže, kde je můj drahý bratr?"zeptal se Sasuke až příliš mile. "Lituju, ale toho se nedočkáš. Není tu."řekla Sakura a sladce se usmála. "Myslim, že to není až tak pravda."řekl Sasuke a ukázal někam za ní. Když se Sakura otočila, myslela, že ji trefí pepka. Stál tam Itachi. "Co tu sakra děláš?!"vyjela na něj naštvaně. "Nemohl sem tě nechat jít samotnou."řekl jako by nic. "To si děláš srandu?!"nevěřila svým uším a přišla k němu. "Promiň zlato."šeptl ji do ucha. Pak se otočil na Sasukeho. "Tak bráško…vypadá to, že se to mezi námi dneska vyřeší." Řekl a udělal jeden krok k Sasukemu. Pak ho něco zadrželo. Byla to Sakura, která ho chytla za ruku. "Itachi já ti musim něco říct…Já… Budu mít…"už to nedořekla, protože jí umlčely itachiho rty. Sasuke jen zaskřípal zuby, když to viděl. "Řekneš mi to potom."řekl Itachi, když se od ní odtrhl. Sakura už chtěla něco namýtnout, jenže se před ní objevila Karin, Juuga a Suigetsu. "Ty si mi zlomila nos, mrcho!"zasyčela na ni Karin. "Buď ráda. Vylepšila jsem ti image. I když s takovým obličejem, to nejde vůbec poznat."vrítila jí to Sakura, ale stále po očku sledovala Itachiho. Stál tam, proti Sasukemu. Bratr proti bratrovi. Na život a na smrt. A z toho měla Sakura největší strach. Ale teď měla celkem velký problém. Stála tam sama proti třem. A ještě s malým handicapem. A to bylo to prtě v jejím bříšku. Kvůli tomu se nemohla jen tak pustit do boje. Náhle se zavířil vítr a vedle ní stál Kakashi s Narutem. "Hrdinové se vždy objeví až na poslední chvíli!"zavřeštěl Naruto. Pak se otočil na Sakuru. "Přišli jsme ti pomoct."řekl "A omlouvám se ti. Od teď ti budu věřit. A zkusím si zvyknout na to, že chodíš s Itachim."dodal. Sakura se na něj podívala a usmála se. "Díky Naruto. I vám, sensei. Děkuju, že jste tu."řekla. Kakashi jen kývl a Naruto zdvihl palec. "Tak jo…Já si vezmu toho s modrými vlasy, sensei-vám nechám toho zrzka a Sakura si vezme tu holku."rozdělil to Naruto. "Tak dobrá, jdeme na to."řekl Kakashi a vytáhl si pásku. Hned se ukázalo jeho sharinganské oko. Juuga na nic nečekal a rozeběhl se proti němu. Naruto, aby nebyl pozadu, vyrazil proti Suigetsovi. Teď zbyla jen Karin a Sakura. "Tak…jdeme na to!"křikla Karin. Vrhla se na Sakuru, která se jejím útokům jen vyhýbala, ale sama neutočila.
"No tak, Sakuro! Co to děláš? Zaútoč!"křičeli na ni Naruto s Kakashim. Ale Sakura si jich nevšímala. Avšak musela rychle něco vymyslet, jinak bude brzo vyřízená. Náhle jí to trklo. Začala se soustředit a pozorně sledovala Karin. V jednu chvíli se Karin zadívala Sakuře do očí. A to byla její největší chyba. Sakura se chystala použít techniku, kterou jí naučil Itachi. V momentě, kdy se ji Karin zadívala do očí, Sakura zvedla ruku se vztyčením prostředníčkem (fakáče ji neukázala) a ukazováčkem a přesně v ten moment ji uvěznila ve svým genjutsu. Chvilku se jí "hrabala" v hlavě, až našla to, čeho se nejvíc bála……Karin se ocitla v místnosti, která byla v jednom ohni. Plameny se k ní přibližovaly a ona neměla kam utéct…… Karin začala ječet. Chytla se za hlavu a spadla na kolena. Sakura jí dál propalovala pohledem. Ovšem ne na dlouho. Karin se totiž z nějakého nepochopitelného důvodu dostala z její iluze a jako šílená se na Sakuru vrhla. "Co?! To není možné!"vykřikla Sakura a jen tak tak se vyhnula karinině ráně.
Na druhé straně se bojovalo stejné tvrdě. Sasuke vs. Itachi. Ale to mělo brzy skončit. Sasuke útočil na Itachiho se svou katanou a Itachi se jeho útokům vyhýbal. "Tak dost! Už mě nebavíš!!!"zakřičel zlostně Sasuke a ve své ruce vytvořil Chidori. Itachimu přeběhl úsměv po tváři a v jeho ruce se začalo také vytvářet Chidori. Ale trochu jiné než Sasukeho. Jeho bylo černomodré. "Ale jak…?!"nechápal Sasuke. Pak si však vzpomněl na sharingan. "Teď se rozhodne"řekl chladně Itachi. Ve stejnou chvíli se proti sobě rozeběhli, s úmyslem toho druhého zabít. To všechno zahlédla Sakura. "To ne."vyjekla potichu. V očích se jí objevilo zoufalství a úplná beznaděj. S Karin to musí okamžitě skončit. Začala soustředit svou chakru do nohou a obrovskou rychlostí se přemístila za Karin. Kunaiem, který měla v ruce, jí podřízla hrdlo. Karin padla k zemi mrtvá. Sakura se na ni ani nepodívala a rozběhla se směrem k Itachimu a Sasukemu. "NÉÉÉÉÉ!!!"křičelazoufale…

tajna laska 8

7. dubna 2008 v 12:32 | itachi |  povidki

Tajná láska 8

Konan a Sakura přišly do Akatsuki skrýše ještě ten den. Sakura si to namířila přímo ke kanceláři Peina. Od tý doby, co Sakura ukázala, jak skvělá je kunoichi, si jí Leader velmi oblíbil. Zaklepala na dveře a vstoupila. "Eh…Ahoj."pozdravila, když se zpoza stohů papíru objevila peinova hlava. Jeho kancelář občas vypadala jako ta tsunadina. Tady však místo Shizune, ulízela Konan. "Á Sakuro. Už si zpátky. Jak šla mise?"zeptal se hned. "Ale jistě. Vše šlo bez problémů."řekla a podala mu další papíry. Pein si je vzal a začetl se do nich. "Hm…zajímavé. No to je jedno. Skvělá práce. Můžeš jít."pochválil ji. Sakura však zůstala nervózně přešlapovat. "Hm…Peine?"začala opatrně. Pein zvedl obočí. "Mohla bych si vzít příští týden volno?(Pozn. Autora:Zapomněla jsem se zmínit, že narutova svatba bude za týden. Gomenasai)"zeptala se narovinu. Pein se zamyslel. "No…vzhledem k tomu, jak dobře pracuješ…ale jo, mužeš."svolil nakonec. "Super! Teda děkuju."výskla Sakura. Hned potom opustila kancelář, aby si to Pein zase nerozmyslel
Když přišla k sobě do pokoje, zděsila se. Měla tam bordel jako v tanku. Oblečení, které měla různě poházené, sebrala a složila do skříně. Všechno urovnala a brzo to tam vypadalo jako v pokoji. Sakura se ještě mrkla pod postel. Tam objevila něco, na co už dávno zapomněla. Vytáhla malou, zaprášenou krabičku. Zfoukla prach co na ní byl, takže už byl vidět znak listové, který byl na víku. Položila ji před sebe a zírala na ni. Vipadala, jako by se bála, že na ni z té krabice něco vyskočí. Po pár minutách se konečně rozhoupala a natáhla ruku ke krabici. Pomalu otevřela víko a sáhla dovnitř. Vytáhla pár zažloutlých fotografií. Položila je na postel a rozprostřela je. Byly to její vzpomínky. Pár fotek znázorňujících její život. Na jedné byla ona jako malé děvčátko. Na druhé byla se svým týmem, jako gennin. Na další byla zase Ino. U ní býlo tučným, červeným písmem napsáno: "PRASE!!!". Při tom pohledu se musela usmát. Byli tam i jiní lidé. Třeba Tsunade. Očima zklouzla na další fotku. Na ní se křenil Naruto s Hinatánou. Držli se za ruce. To spolu začali chodit. A teď se budou brát. Z přemýšlení jí probrala až lesknoucí se věc na dně té krabičky. Uplně na dně ležela čelenka se znakem listové. Přes tento znak byla vyryta křivá čára. Tako čelenka kdysy patřila Sasukemu. Když Naruto odcházel s Jiraiyou, tak tu čelenku Sakuře dal. Od té doby jí má. Po tváři ji stekla velká, kulatá slza. Slza, ve které nebyla cítit žádná závist vůči Sasukemu. Byla to slzy smutku. Jedna, která mluvila za vše. V tu chvíli do pokoje vtrhl Itachi. "Ahoj Sakuro…ah…Ty pláčeš?"zeptal se, když uviděl, jak ji po tváři stéká slza. Sakura rychle schovala sasukeho čelenku a setřela slzu. "Ne."řekla krátce. Začala sklízet fotky, ale Itachi nebyl hloupý. Přišel blíž a uviděl fotografie jejích přátel. "Sakuro."zašeptal Itachi. Sedl si k ní na postel a pohladil ji po vlasech. "Nemám ti to za zlé."řekl. To Sakuru potěšilo. Opřela si hlavu o jeho hruď a lehli si společně ho postele. Za pár minut oba spali.
Sakuru vzbudily až sluneční paprsky. Sakura se otočila na Itachiho a letmo ho políbila na rty. Itachi se zavrtěl a otevřel oči. "Já…prosím slib mi, že až ti to řeknu, nebudeš na mě křičet."prosila hned. Itachi kývl a Sakura se nadechla. "Příští sobotu jdu do Konohy, protože Naruto se bude ženit a já chci na tu svatbu jít."vysvětlila. Itachi nevypadal příliš nadšeně. "Sakuro."vzdychl. "Víš přece, že to není dobře. Prostě nikam nepůjdeš!"řekl rozhodně. Sakura se posadila a zatvářila se vzdorovitě. "Ty si myslíš, že mě tu můžeš jen tak udržet?!"zeptala se naštvaně. Vlastě skoro křičela. "Tak s tím nepočítej. Už sem byla i u Peina a zařídila jsem si, že budu mít volno. Ať se ti to líbí nebo ne!"štěkla. Hned vstala, přehodila přes sebe župan a odešla z pokoje.
Těžkými kroky došla až ke konaninýmu pokoji. Vlítla tam bez zaklepání a zabouchla za sebou dveře. Konan ještě spala, ale sakuřin "tichý" příchod ji vzbudil. "Co-co se děje?!"vyhrkla a vyskočila z postele. "Bože, ten Itachi dělá dusno i kvůli takový kravině!"rozkřičela se. Pak si sedla ke Konan na postel a začala jí vysvětlovat důvod jejich ranní hádky. "Takže ty chceš jít do Konohy. A Itachimu se to nelíbí, že?"ujasňovala si všechno Konan. "Jo!"řekla nasupeně Sakura. "Tak mu dej čas. On vychladne."radila jí Konan. Sakura si vzdychla. "A to mám být otec mého dítěte."řekl si pro sebe Sakura. Konan, jako by věděla o čem přemýšlý. "Hele, a kdy řekneš Itachimu o tom prckovi?"zeptala se Konan. "No…ani nevím, jak mu to mám říct."vdychla si Sakura. "Ale Sakuro. Brzo ti naroste bříško. A to se bude jen těžko vysvětlovat."uvažovala Konan. "Já vím, dej mi čas."řekla Sakura a odešla.
Kráčela tichými kroky tmavou chodbou, osvícenou jen loučemi, ke svému pokoji. "Co když tam Itachi pořád bude? Co mu mám říct?"přemýšlela Sakura. Už byla skoro u svých dveří, když se otevřely a z nich vyšel Itachi. Prošel kolem ní bez jediného slova. Jako by tam vůbec nebyla. "Ty mi nic neřekneš?"zeptala se ho chladným hlasem Sakura. "Nemám už co říct. Za svým názorem si pořád stojím."řekl stejně chladně a šel dál. Sakura osaměla. Zavřela se v pokoji a vůbec nevycházela. Jediný, kdo za ní chodil, byla Konan, když jí nesla nějaké jídlo. Jak potom Sakura zjistila, Itachi si vzal nějakou misi a hned ten den, co se pohádali, odešel. Sakura byla smutná. Ona ho potřebovala. A když teď odešel, cítila se strašně sama. "Usmíříme se vůbec někdy?". Tak tahle otázka ji pořád trápila. Ale rozhodně nehodlala zůstat ve skrýši a vykašlat se na Naruta. Na tu svatbu chtěla jít za každou cenu…

tajna laska 7

7. dubna 2008 v 12:31 | itachi |  povidki

Tajná láska 7

Sakura si nemohla stěžovat. Většina Akatsuki ji měla ráda, až na Deidaru. Jak říkal Itachi, získávala tajné informace. A byla v tom dobrá. Díky Itachimu se naučila spoustu genjutsu, pomocí kterých ty informace z lidí dostávala. Ale na rozdíl od Akatsuki, ona lidi nezabíjela. Většinou jim jen vymazala paměť. V Konoze na ni všichni zapomněli a prohlásili ji za mrtvou. Všichni až na jednu osobu. Jen jedna osoba stále věřila, že je Sakura naživu. Hokáge vesnice ukryté v Listí. Naruto Uzumaki. Všichni ostatní žili normální život. Ino byla vdaná za Sai. Měli spolu holčičku, Saki. Saki vypadala naprosto, stejně jako Ino. Měla blonďaté vlásky a modré oči. OvládalaShintenshin-no-Jutsu, stejně jako všichni z rodiny Yamanaka. Ovšem po Saiovi uměla dokonale malovat. Také Shikamaru měl svou rodinu. Jeho ženou byla Temari a spolu měli dcerušku. Jmenovala se Orihime. Už když promluvila, byla jasné, že je dcerou svého otce. Měla sice větší elán do života, než Shikamaru, ale svou logikou všechny udivovala. Neuměla ovládat stíny jako Shikamaru, ovšem s větrem dělala zázraky. To měla po Temari. A ani Neji nebyl pozadu. I on měl ženu, Tenten a syna, Nobu. Nobu se choval tak trochu ztřeštěně, po Tenten. Ale po Nejim mělkrásné levandulové oči, což naznačovalo, že zdědil Byakugan. Také byl velmi talentovanýa Hyuga styl ovládal perfektně. Byl taky velmi oblíbený u dívek (takoví Sasuke junior:). Tyto tři děti byli nerozluční přátelé, kteří vždy drželi spolu a nikdy by toho druhého nenechali ve štychu. (Toto nemá s dějem nic společného, ale jen abyste byli v obraze)
Byl to skoro měsíc od dne, kdy se Sakura přidala k Akatsuki…Po lesní cestě jdou dvě ženy. Povídaly si spolu a tiše se hihňaly. "Ale to není pravda. Já a Pein spolu nic nemáme."hájila se Konan a pak se začala smát. "Ale sluší vám to spolu."řekla Sakura trochu tišeji. Náhle však její pleť dostala zelenou barvu. "Sakuro? Je ti něco?"zeptala se Konan, když uviděla úplně zelenou Sakuru. "Ne, to je d…."chtěla říct Sakura, ale nestihla to. Odběhla k nejbližšímu keříku a začala zvracet. Konan k ní přiběhla a chytla ji vlasy. "Víš, jen by mě zajímalo, kdy řekneš Itachimu o tom dítěti."přemýšlela nahlas Konan. Sakura zvedla hlavu a nechápavě se na ni podívala. "Cože?"zeptala se Sakura. "No, je to dítě Itachiho, ne?"zeptala se Konan. "O čem to mluvíš Konan? Jaké dítě?"nechápala pořád Sakura. Konan se chytla za pusu. "Ty to nevíš? Jsi těhotná!"vysvětlila ji Konan. "Jak-jsi si tím jistá?"nevěřila Sakura. "Prosimtě…zaprvé:Sleduju tě už týden. Zvracíš jako Alík. A za druhé: Když tě Itachi přinesl, abych tě uzdravila…zjistila jsem, že si těhotná!"řekla Konan. Sakura najednou stuhla. "Počkej, jako, že čekám dítě?!"vyjekla Sakura. "Né asi! A je teda Itachiho?"zeptala se Konan. "No jasně, že je. Ja s nikým jiným nespala."vyjela Sakura. Pak si ale uvědomila, co řekla a chytla se za pusu. Konan se začala smát. Její smích byl tak nakažlivý, že strhla i Sakuru.
"A kam to vlastně jdeme?"zeptala se po chvíli Sakura. Přišlo jí, že touhle cestou už někdy šla. "Přímo tudy…dojdeme do Konohy."řekla v klidu Konan. "Do…Cože?"vykřikla Sakura. "Potřebuju si tam něco zařídit. Ale nemusíš se mnou, pokud nechceš."řekla Konan. "No jasně, že nechci!"ujistila ji Sakura. Dál už pokračovaly mlčky.
Brzy už uviděly bránu Konohy. Sakura poněkud znervózněla. "Já…tady na tebe počkám…"řekla rychle Sakura. "Hm…jak chceš."vzdychla Konan. Zastavila se a sundala si svůj plášť. Teď měla na sobě černou blůzku, bílou sukni s černým páskem a vysoké černé kozačky. Plášť dala Sakuře a vykročila k bráně. Sakura zatím vyskočila na větev blízkého stromu, aby nebyla tolik na očích. Cghvíli tam jen seděla a pozorovala vzdálenou Konohu. Na skále, která byla vidět z jakéhokoliv místa ve vesnici, bylo vytesáno šest hlav. Když byla Sakura ještě ve vesnici, bylo jich tam je pět. Teď k nim přibyla nautova podobizna. Na rozdíl od těch ostatních, on se usmíval. Sakura na ní chvíli koukala, ale po chvíli její pohled spočinul na hlavní bránu. Z té právě vyběhly tři malé děti. Chlapec a dvě dívky. Sakura je omžitě poznala. Byla to Saki, Orihime a Nobu. Doběhly až ke stromu, kde byla schovaná Sakura a sedly si pod něj, takže slyšela každé jejich slovo. "Hele, slyšely ste o té svatbě?"zeptal se Nobu holek. "Ne, o jaké?"zeptala se zvědavě Saki. "No přece o svatbě Hokágeho!"vysvětlil ji horlivě Nobu. Sakuře při těchto slovech poskočilo srdce. Naruto se bude ženit! "Bude si brát mojí tetu. Hinátu Hyugu."dopověděl Nobu. Sakura se usmála. Vždycky Naruta tlačila do toho, aby Hinátu požádal o ruku a on to udělal. Seskočila ze stromu. Přistála hned vedle dětí. Ty se lekly a postavili se do obraných pozic. "Ne, ne, ne! Nebojte se. Nechci vám nic udělat!"ujistila je rychle Sakura. "A co od nás chcete?"zeptala se Orihime. V jejím hlase nebyl vůbec slyšet strach. Byla opravdu podobná Temari. Sakura se medově usmála a sundala si z prsteníčku jemný stříbrný prstýnek. Podala ho Orihime. "Dej ho Narutovi a řekni mu, že se brzo uvidíme."řekla a vložila svůj prstýnek do teplé dívčí ručky. "Teď se vraťte do vesnica a nikomu nic neříkejte. Jen Narutovi. Prosím."žádala je Sakura. Děti kývly a odběhly k bráně. Ven samí okamžik z ní vyšla Konan. "Můžem jít."řekla, když došla k Sakuře.
"Vstupte!"zvolal Naruto, když někdo zaklepal na dveře jeho Kágekanclu. Do místnosti vstoupily tři děti. "Ale, ale. Nobu a jeho gang. Tak co ste udělaly dneska?"zeptal se Naruto, když je uviděl. "Nic, Hokáge-sama."řekla Saki. "Alespoň něco. Tak co potřebujete?"zeptal se Naruto. "No, máme vám něco dát…"řekla Orihime a stiska ruku, ve které měla sakuřin prstýnek. "A co?"zeptal se se zájmem Naruto. Orihime k němu přišla a natáhla k němu dlaň s prstýnkem. Naruto nejdřív nechápal, co to znamená, ale pak mu to docvaklo. Přesně takový měla Sakura. Vykulil oči a nevěřícně se díval na Orihime. "Kde si to vzala?"dostal ze sebe. "Dala nám ho nějaká holka."vysvětliil Nobu. "A jak vypadala?"zeptal se rychle Naruto a vyskočil z křesla. "No…vypadala stejně stará jako vy…měla růžové vlasy…a taky říkala, že se brzo uvidíte."řekla Orihime. Naruto si od ní vzal ten prstýnek a děti odešly. "Brzy…to doufám…"zašeptal Naruto

tajna laska 6

7. dubna 2008 v 12:30 | i |  povidki

Tajná láska 6

Sakura na nic nečekala a rozběhla se proti ostatním členům týmu Hebi. Věděla, že jsou ve velké přesile, ale nehodlala jen stát a koukat. Jediný, kdo proti ní vyrazil, byla Karin. To přesně Sakura chtěla. Suigetsu a Juuga tam jen stáli a čekali, co bude. Sakura s Karin se do sebe pustily s taijutsu. Sakura se snažila Karin otevřít půdu pod nohama, ale ta se tomu vždy nějak vyhnula. Bylo to dost vyrovnaný. A když už to vypadalo, že jedna vyhraje, nějak se to zvrtlo a byly tam, kde začaly. Ale to už se mělo brzo změnit. Sakura už začínala být unavená a Karin na tom nebyla o nic líp. Musí to rychle skončit. Znovu se do sebe pustily. Karin se pořádně napřáhla a trefila Sakuru přímo do břicha. Už se chtěla začít radovat, když v tom se Sakura rozpadla na růžové lístky třešně. Karin koukala jak vyoraná myš a ani si nevšimla, že pravá Sakura, opět z těch lístků, zhmotnila přímo za ní. Jednou, přesně mířenou ránou, ji poslala do říše snů. Suigetsu a Juuga, kteří to celou dobu sledovali, na sebe kývli a rozeběhli se proti Sakuře. Suigetsu vytáhl svůj (nebo spíš zabuzův) meč a Juuggovi se na kůži začala objevovat orochimarova pečeť. "A sakra…" zaklela Sakura.
Na druhé straně bojoval Itachi a Sasuke. Byl to velmi vyrovnaný boj. Oba měli aktivovaný sharingan. Itachi musel přiznat, že je jeho bráška dobrej. Jen na vteřinku se ohlédl, aby zkontroloval Sakuru. Nebyla na tom extra dobře. Jen tak tak se vyhýbala útokům, které na ni vedli Juuga se Suigetsem (nevím, jak se to skloňuje, tak sem to napsala, jak sem myslela). Bohužel už byla slabá a nevyhnula se juugově ráně. Schytala ji přesně do obličeje. Juugova síla, byla tak velká, že chudinku Sakuru odmrštila pět metrů od něj. Aby toho nebylo málo, při pádu narazila hlavou o kámen. Z rány jí začal vytékat pramínek krve, ale ještě žila. Teda zatím. Nad ní se objevil Suigetsu a chystal se jí zasadit poslední ránu. "Neee, Sakuro!!!"zakřičel Itachi a rozeběhl se k ní. Byl ale příliš pomalý. Sakura už jen zavřela oči a čekala na smrt. Když se po chvíli nic nedělo, otevřela oči. Suigetsovu ránu zarazil jakýsi muž v bílém plášti. "Na-ru-to…."zašeptala Sakura. To už se k ní přiřítil Itachi. "Sakuro, jsi v poř…"strachoval se Itachi, ale Naruto ho odstrčil "Nesahej na ni!!!"zařval. "Ne, Na-Naruto. O-on není n-náš ne-nepřítel"zašeptala Sakura z posledních sil Sakura a pak upadla do bezvědomí. "Sakuro! Sakuro, vzbuď se!" Křičel Itachi a snažil se ji vzbudit. Naruto to vůbec nechápal, ale dál se tím nemohl zabývat, protože na něj zaútočil Juuga. Itachi dál lomcoval se Sakurou, takže si ani nevšiml, že Sasuke vytvořil Chidori a rozeběhl se k němu. "Sakuro, no tak, vzbuď se!"křičel Itachi. Konečně Sakura trochu otevřela oči. První, co viděla, byl Sasuke s Chidori v ruce, jak míří na Itachiho. Už byl od něj jen pár metrů. Pak už to bylo jako ve zpomaleném záběru. Sakura se rychle zvedla a objala Itachiho. Tím zastavila Sasukeho Chidori. Svým tělem. Sasuke Chidory rychle zrušil, ale bylo pozdě. Sakuře zůstala na zádech velká krvavá rána. Ne smrtelná, ale velká. "Sakuro! Ne!!!!"zakřičel Itachi a Naruto zároveň. "Ne-boj, I-Itachi… t-to bu-bude do-dobrý…"zašeptala Sakura a omdlela. Itachi na nic nečekal a utrhnul kus látky ze svého pláště. Obvázal tím sakuřino zranění a vzal ji do náruče. " Za to zaplatíš!"zasyčel Itachi na Sasukeho a zmizel i se Sakurou.
Sasuke stál na místě a ani se nehnul. Byl úplně hotový. Málem zabil Sakuru! "S-Sasuke?"řekl někdo jeho jméno. Toho probudilo z přemýšlení. Byl to Naruto. Stáli tam a zírali na sebe. Neviděli se 5 let. Sasuke usoudil, že by už měli jít. Vzal Karin, která se stále ještě nevzbudila, do náruče a dal signál Juugovi a Suigetsovi. V tu chvíli zmizeli. Naruto osaměl.
Itachi utíkal se Sakurou v náručí. Aby to měl rychlejší, bral to po větvích. "I-Itachi…" zašeptala najednou Sakura. Itachi se zastavil a seskočil na zem. "Itachi…já…nechci…umřít…."zaskuhrala Sakura. "Ne, ne, ne. Sakuro, poslouchej mě. Ty neumřeš. Slyšíš?!"naléhal Itachi, ale bylo to zbytečná. Sakura opět upadla do bezvědomí. Rychle zas vyskočil na větve a utíkal se Sakurou dál…
Naruto otevřel dveře své kanceláře, sedl si do křesla a naštvaně bouchl do stolu. "Zavolejte mi ihned velitele ANBU. ALE HNED!!!"vyštěkl na nějaké chuuniny, co stáli před jeho kanceláří. Ti hned zmizeli. Po chvíli přišel velitel ANBU, jak si Naruto vyžádal. Tím velitelem byl Yamato. "Ahoj Naruto! Co se děje?"řekl vesele Yamato. "Okamžitě si vezmi tu nejlepší skupinu anbu vojáků. Budete hledat Sakuru. Dneska ji unesl Itachi Uchiha. Ano, ten z Akatsuki. Teď jdi."vysvětlil mu rychle Naruto. Yamato se otočil a pomalu odcházel. Naruto za ním ještě křikl: "A Yamato…neúspěch se nepřipouští."…
Konan seděla u sebe v pokoji a lakovala si nehty. V tu chvíli k ní vtrhnul Itachi s růžovovlasou dívkou v náručí. "Itachi co to…?". "Na nic se neptej a uzdrav ji. Rychle!"řekl Itachi a položil polomrtvou Sakuru na zem, před Konan. Ta se tedy na nic neptala a z jejich rukou začala vyzařovat sněhobílá chakra (vím, že Konan není medoc- ninja, ale já to pořebovala). Na chvíli se zarazila a nechápavě se na Sakuru podívala. "Děje se něco?!"zeptal se trochu vyděšeně Itachi. "Ne ne. Vůbec nic."řekla rychle Konan. Po čtvrthodince už byla Sakura vyléčená. "Tak, hotovo. A teď mi řekni, kdo to je a co s ní máš!"tlačila na Itachiho Konan. "Jmenuje se Sakura Haruno a…". "To je ta, co zabila Sasoriho?"skočila mu do řeči Konan. "Jo a já…já ji…"koktal Itachi. "Ty jí máš rád, co?"usnadnila mu to Sakura. "Hm…asi jo…"přisvědčil Itachi a koukl se na spící Sakuru. "Asi?! Hochu ty jí miluješ!"řekla Konan a usmála se na něj. Itachi jí usměv oplatil. "Páni Itachi, takhle tě neznám. Ta holka už tě změnila. Ale Peinovi se to líbit nebude…"usoudila Konan. "Jo, budu s ním muset promluvit. Ale až se vzbudí."řekl Itachi a vzal Sakuru do náručí. "Tohle bude naše malé tajemství. Jasné?!"zeptal se Itachi trochu výhružně. Konan přikývla. Itachi se otočil a vyšel z konaninýho pokoje. "Hm…zajímavé. Nejspíš si měl pravdu, Peine…"pomyslela si Konan a začala si znovu lakovat nehty.Itachi rychle a hlavně nenápadně, odnesl Sakuru do jeho pokoje. Položil ji na postel a přikryl ji. Proseděl u Sakury celou noc.
Po pěti dnech
Yamato kráčel těžkými kroky ke kanceláři Hokáge. Zaklepal na dveře, a když se ze vnitř ozvalo tlumené "dále", vstoupil. Hned, jak ho Naruto spatřil, vyskočil z křesla. "Tak co?! Našli jste ji?!"ptal se. Yamato jen skonil hlavu a to byl pro Naruta, že ne. Naruto klesl zpátky do křesla a schoval obličej do dlaní. Yamato se na něj lítostivě podíval a odešel. Naruta to úplně zdrtilo. Nejdřív přišel o Sasuke a teď i o Sakuru. Jeho nejlepší přítelkyni. Někdo zaklepal na dveře, ale Naruta to nezajímalo. Nechtěl nikoho vidět, natož řešit nějaké problémy. Dveře se ale otevřely a někdo vešel dovnitř. Naruto zvedl hlavu a už chtěl začít nadávat. Zarazil se ale, když spatřil Hinátu. "Naruto-kun…"pípla a šla k němu. Sedla si mu do klína a on ji hned objal. "Hináto…zůstaň tu se mnou alespoň ty."prosil ji Naruto. "Neboj…zůstanu…"špitla.
Sakura otevřela oči a zamžourala před sebe. Chvíli vzpomínala na to, co se stalo před tím, než upadla do bezvědomí. Najednou vyskočila z postele a sáhla si na záda. Nahmatal jen nevelkou jizvičku. "Itachi?"zašeptala Sakura a vyšla z pokoje. Ocitla se na dlouhé chodbě, která byla osvětlena jen loučemi. Potichu, jako myška prošla chodbou až na konec, kde byly schody. Sešla je a ocitla se v místnosti připomínající obývací pokoj. Byl tam gauč a vetší stůl. Sakura se rozhlédla a její pohled se zarazil na věšáku. Vyselo na něm asi 5 plášťů s červenými mráčky. "No to snad ne!"pomyslela si. "Co tu děláš? A kdo vůbec si?!"vykřikl někdo. Potom ze tmy vystoupil blonďák s modrýma očima. Pozorně si ji prohlídl a zarazil se. "Ty!"zařval a rozeběhl se k ní. Sakura se lekla a chtěla utéct. Ale nebyla schopná udělat nějaký rychlejší pohyb. Deidara se k ní přiřítil a chytl ji pod krkem. "Ty jsi zabila Mistra Sasoriho!"dořekl. Vypadal fakt hodně naštvaně. "A…já myslela…že budeš…rád…"řekla přiškrceným hlasem Sakura. Deidara ji ještě víc zmáčkl krk a Sakura se začala dusit. "Pust ji!"ozval se někdo. Sakura ten hlas znala. "Neslyšel jsi?! PUST JI!!!"vykřikl zlostně. "I-ta-chi…"zašeptala Sakura. Deidara, když nerad, pustil Sakuru. Tak spadla na zem a začala kašlat. Najednou se u ní objevil Itachi a pomohl Sakuře na nohy. Itachiho řev vzbudil pozornost i u ostatních členů Akatsuki. Všichni se seběhli do obýváku. "Itachi, co to má znamenat?!"zeptal se Pein a ukázal prstem na Sakuru. Itachi…"zašeptala znovu Sakura. "Ticho"sykl Itachi. "Konan. Můžeš?"zeptal se Itachi. Modrovlasá dívka kývla a přišla k Sakuře. Chytla ji za ruku a vyvedla ji pryč z místnosti. Sakura se naposledy ohlédla na Itachiho a pak už vyšli z místnosti.
Sakura a Konan šly úzkou chodbu a ani jedna nemukla. Pak se Konan zatavila u jedněch dveří a otevřela je. Rukou naznačila Sakuře, že má jít dál. I když Sakura moc dobře věděla, že je taky Akatsuki, něco jí říkalo, že jí nechce ublížit a tak vešla do pokoje. Nejspíš to byl její pokoj, protože byl moc pěkně zařízen. Velká postel s nebesy byla přímo pod oknem. Pak tam byly skříně a menší stolek. Byla tam také dvě křesla. V místnosti vedle byla nejspíš koupelna. Konan za sebou zavřela a stoupla si před Sakuru. "Sundej si tričko."řekla Konan. "Cože?"zetala se nechápavě Sakura. "Neboj, okukovat tě nebudu. Chci se ti jen podívat a tvoje zranění."vysvětlila ji Konan. Sakura si tedy sundala tričko a Konan se podívala na malou jizvu. "hezky se ti to zahojilo."řekla a Sakura se oblékla. "To ty si mě uzdravila?"zeptala se Sakura. "No jistě. Musím říct, že si mi dala práci."řekla Konan a mírně se usmála. "Víš, že kdybys na sobě neměla ten plášť, tak bych si řekla, že k Akatsuki vůbec nepatříš."řekla Sakura a úsměv jí vrátila. "Proč?"zeptala se zvědavě Konan. "Připadáš mi taková…příjemná a chováš se ke mně moc hezky."řekla Sakura. Konan tohle velmi překvapilo. Tohle ji nikdy nikdo neřekl. Musela přiznat, že to bylo hezké slyšet. Konan a Sakura zjistily, že si velmi dobře rozumí. "Víš, myslím, že kdybych tu byla déle, byly bychom skvělí kmošky."řekla Sakura po 10 minutách, co si povídala s Konan. "A kdybys mohla, zůstala bys tady?"zeptala se Konan. Sakura sklonila hlavu a zamyslela se nad tím. V tu chvvíli tam přišel Itachi. "Itachi!"vykřikla Sakura a skočila mu kolem krku. Itachi ji také objal, ale pak se od ní odtrhl. "Sakuro, ty si se zbláznila! Proč si skočila Sasukemu do rány?! Víš, jakej sem měl strach?"křičel na ni. Sakura se ale jen usmála a vlepila mu polibek. Konan to s úsměvem pozorovala. Když se Itachi uklidnil, vážně se na Sakuru podíval. "Sakuro, mluvil jsem s Leadrem. Svolil, že by ses mohla stát členem Akatsuki."řekl Itachi. Když uviděl sakuřin výraz dodal rychle: "Byla bys špion. Jen by si získávala tajné informace.". Sakura se zatvářila trochu smutně. Nevěděla co má na tohle říct. Otočila se na Konan, která se na ní povzbudivě usmála. "Jestli se vrátíš do Konohy…Sasuke se zase vrátí. Bude hledat mě. A já se tě nechci jen kvůli němu vzdát."řekl Itachi. Sakura si sedla a složila hlavu do dlaní. Pak vzhlédla k Itachimu. "Ale aby bylo jasné…Nikoho zabíjet nebudu!"ujistila Itachiho. Tomu se na tváři objevil blažený výraz a odešel z pokoje. Pak se zas vrátil. "Konan, prosím tě, sežeň Sakuře něco na sebe."a zase vyběhl z pokoje. Konan přešla ke své skříni a začala se v ní přehrabovat. Za chvíli vyhrabala další plášť s mráčky. Podala ho Sakuře. Ta na něj chvíli koukala a pak si ho vzala. Oblékla se a stoupla si před zrcadlo. Musela přiznat, že jí to celkem slušelo. "No…před pár lety bych si ani nepomyslela, že tohle budu mít na sobě. Konan k ní přistoupila prohledla si jí. "Máš pravdu! Sekne ti to. Ale je potřeba ještě něco."řekla Konan. "A co?!"zeptala se Sakura. Konan ji rozvázala čelenku a vytáhla kunai. Sakura hned věděla co má na mysli. "Eh…je to nutný?"zeptala se trochu smutně Sakura. Konan soucitně kývla. Sakura už jen vzdychla. Konan se mírně rozmáchla a udělala přes znak listové silnou čáru. "Teď si pravá Akatsuki!"

tajna laska 5

7. dubna 2008 v 12:29 | itachi |  povidki

Tajná láska 5

"Proč tu furt sedím? Musím to říct Itachimu!" řekla si po půl hodině. Utřela si slzy a seskočila z té střechy rovnou do své ložnice. Pořádně se oblékla, kolem pasu si zapnula kapsičku s kunai a jinými zbraněmi a oknem zas vyskočila ven. Brala to po střechách, aby to měla rychlejší. Když došla k bráně, zastavila se. Chvilku přemýšlela a pak, tiše jako myška, proklouzla kolem Izumi a Kotetsu. Vyběhla ven z vesnice, a když si byla jistá, že už ji nevidí, opět se zastavila. Jak má Itachiho najít? Může být kdekoli. Zamyslela se a hned vzpomněla si, co jí říkal Itachi: "Když chceš někoho najít, soustřeď se na jeho chakru a jeho samotného. Jestli není příliš daleko, najdeš ho…". Sakura zavřela oči a vzpomínala na Itachiho. Na jeho rysy, na jeho vůni…Má ho! Vycítila jeho chakru asi 4 kilometry odsud. Rychle vyskočila na strom a brala to po větvích…
Běžela asi hodinku, když potom uviděla dva muže v Akatsuki pláštích. Jeden měl na zádech velký meč. "Hoshigaki Kisame."zašeptala Sakura. Ten jí teď byl úplně volný. Musela mluvit s Itachim. Seskočila ze stromu a zastoupila jim cestu. Na Itachim byla vidět nervozita hned, co Sakuru spatřil. "Co se děje Itachi-san?"zeptal se Kisame, ale nečekal na odpověď a rozeběhl se proti Sakuře. "Na to teď nemám čas!"zasyčela Sakura. Velkým obloukem ho přeskočila a přistoupila k Itachimu. Kisame se otočil a znovu se proti ní rozeběhl. "Ne, Kisame!"zakřičel Itachi a Kisame ho poslech. "Ale,…Itachi-san…"Kisame vůbec nechápal co se to tu děje. Itachi ho ale neposlouchal a otočil se na Sakuru. "Hned mi vysvětli, co tu děláš!"zeptal se dost z ostra. Sakura mu podala odpis od Sasukeho. "Co to je?"nechápala Itachi. "Čti!"řekla stejným tónem Sakura. Itachi se zadíval na dopis a když ho dočetl, nevypadal, že by něco pochopil. "Ale co to…?" Sakura ho umlčela a zkráceně mu vypověděla, co se jí za dnešek přihodilo. "A kvůli tomu si mě vyhledala?! Sakuro, to nemůžeš!"rozzlobil se na ni Itachi. "Ale já nechci, aby se ti něco stalo."zašeptala skoro neslyšně Sakura. Itachi se zarazil a pak ji objal. Sakuře steklo pár slz, které se okamžitě vsákly do itachiho pláště. Itachi se na ni podíval a setřel ji slzy. "Neboj, to bude dobré, ale teď se musíš vrátit do vesnice. Přijdu za tebou."zašeptal ji do ucha. Sakura kývla a vyskočila na strom. Ještě se ohlédla na Itachiho, který jí naznačil, že by už měla jít. Rozeběhla se a za pár vteřin jim zmizela z očí. Itachi se otočil na Kisameho. Ten tam stál jako přibitý s pusou dokořan. "Itachi-san…vysvětlíte mi, co se to tady děje?"zeptal se Itachiho. "To bych moc rád, ale nejde to. Zatím…"řekla Itachi a v očích se mu objevil sharingan. Kisame se na něj podíval a ztuhl. Po chvíli se itachiho sharingan ztratil a Kisame se choval, jako by se nic nestalo. Itachi mu vymazal paměť. (nevím, jestli to de, tak kdyžtak pardon)
Sakura skákala z větve na větev, ale přes slzy skoro neviděla. Najednou stoupla na ztrouchnivělou větev a s křikem se zřítila dolů. Normálně by se zvedla a šla dál. Ale teď to bylo jiné. Chvíli jen tak seděla a brečela si do dlaní, pak se ale zvedla a začala do všeho kolem sebe, mlátil. Měla takový vztek. Na sebe a na Sasukeho. Ze stromů dělala párátka a z kamenů prach. Brzo byla kolem ní jen mýtinka. Vypadalo to tam, jako když se tudy prohnalo tornádo. Uprostřed toho všeho seděla Sakura s hlavou založenou v dlaních. "Sakuro?"ozvalo se najednou. Sakura zvedla hlavu a uviděla Kibu, Shina a Hinátu. "Sakuro, proboha! Co se ti to stalo?"zeptala se starostlivě Hináta. Sedla si k ní a začala jí ošetřovat zranění, které si způsobila sama. "No…to nic."snažila se z toho vykroutit Sakura. Hináta se na ni ustaraně podívala. Kromě malých odřenin, se jí nic vážného nestalo. Ale bylo poznat, že brečela a celá se třásla. Hináta jí pomohla vstál a podepřela ji. Od Konohy už to neměli moc daleko. Sotva 2 kilometry.
"Sakuro? Nemám tě vzít do nemocnice?" zeptala se Hináta, když dorazili do vesnice. "Ne to je dobrý. Teď chci hlavně domů."řekla Sakura potichu. "Hele, a co si vlastně dělala v tom lese?"zeptala se Hináta. Moc často se nestává, že byste šli lesem a narazili na dívku uprostřed takové spouště. "Jednou ti to možná řeknu, ale teď ne."řekla trochu smutně Sakura. Hináta už se tím víc nezabývala a doprovodila Sakuru k jejímu domu. "Jo a prosím tě, Hináto. Neříkej to Narutovi. Nechci aby, o mě měl strach. To teď nejmíň potřebuju."poprosila Sakura. Hináta kývla na souhlas a pak se vydala směrem k Hyuga čtvrti. Sakura si šla hned lehnout. Chtěla ten den zaspat…
Spala by nejspíš mnohem déle, kdyby ji nevzbudil itachiho polibek. Zamžourala na něj a opět si ho k době přitáhla. Vzala si další polibek, vlastně si jich mnohem víc. "Po-počkej…pmfsn…"žvatlal Itachi, když mu vtiskla další polibek. "Copak si řikal?"ptala se Sakura s úsměvem na tváři. "Že jsem ti přinesl snídani."řekl Itachi a ukázal na podnos s jídlem. "Děkuju"řekla Sakura a znovu se k němu přisála.
"A…co mě budeš učit dneska?"zeptala se Sakura. Znovu stáli na té známé louce, kde povětšinou trénují. "Dnes tě nic učit nebudu. Budeme totiž bojovat."řekl Itachi. "Zase?" vzdychla Sakura. "Jo, ale teď to bude jiný."snažil se jí přesvědčit Itachi. Sepjal ruce k sobě a vykřikl: "Henge!". Ozvala se rána a Itachiho zahalil oblak kouře. Když už prach ustoupil místo Itachiho, tam stál…Sasuke! "Můžeš mi říct, o co se to snažíš?!"zeptala se naštvaně Sakura. Itachi si všiml, že se jí klepe hlas. "Teď jsem Sasuke a protože ho nenávidíš…Budeš se mnou bojovat, jako by to byl on."vysvětlil jí. "Hm…to nebude těžké."utrousila Sakura. Začala dělat pečetě a nakonec se dotkla země. "Doton:Takashi-no-jutsu!"vykřikla Sakura (Pozn. Autora:vymyšlené justu). V místě, kde se dotkla země, se půda proměnila v bahno. Začalo se pomalu zvedat a tvořit jakýsi předmět. Po chvíli se vytvořila katana. Na to, že byla z bláta, vypadala až moc opravdově. Sakura ji pevně uchopila a postavila se proti Itachimu. "Věděl jsem, že jutsu ovládneš, Sakuro." Řekl Itachi a usmál se. Bylo to zvláštní. Vidět Sasukeho, jak se usmívá. Trochu jí to vyvedlo z rovnováhy, ale hned se zase vzpamatovala. Itachi-Sasuke, vytáhl svou katanu, aktivoval sharingan a začal boj. I když ani jeden nechtěl tomu druhému ublížit, byl to tvrdý boj. Většinou měl Itachi navrch, ale pak ji hrbě přirazil ke stromu. Zhluboka se podíval Sakuře do očí. Náhle jako by v ní hrklo. Vybavili se jí všechny vzpomínky na Sasukeho. Jak byla šťastná, když se dostala do stejného týmu jako on. A pak jak skládali zkoušky Chuuninů. Setkali se tam s Orochimarem. Potom se všechno změnilo. Sasuke se změnil. A nakonec odešel a nechal ji tam. I když mu vyznala lásku. Prostě odešel. Málem ji to zničilo. Pak se objevil Itachi a zaplnil to prázdno v jejím srdci. A teď se Sasuke vrátil a chce jí znovu zničit život? To mu nedovolí. Hrubě ze sebe odstrčila Itachiho a vrhla se na něj, se zuřivostí v očích. Pokračovali v tvrdém souboji. Itachi musel přiznat, že ji vycvičil dobře. Párkrát už se jen o vlásek vyhnul její kataně. Sakuru stále posilovalo, že před sebou viděla Sasukeho. Najednou poodstoupila a začala velkou rychlostí vytvářet pečetě. Když skončila, něco zamumlala a opět uchopila svou katanu. Itachi se usmál. Díky svému sharinganu, věděl naprosto přesně, co chce použít za techniku. Vzpomínal, jak se jí tuto techniku snažil naučit…
"No tak, musíš soustředit svou chakru a nesmíš se ničím rozptylovat."mluvil k Sakuře klidným hlasem Itachi. "Dej mi pokoj. Nevidíš, že jsem unavená. Už nemám skoro žádnou chakru a ty mě furt buzeruješ!!! Teď mi odezírej ze rtů: D-E-J-M-I-P-O-K-O-J!!!"ječela úplně vyřízená Sakura. "To teda nedám. Nepůjdeš domů, dokud se to justu nenaučíš."řekl s ledovým klidem Itachi. Sakura se na něj s krvelačným pohledem a nebezpečným tikem v oku podívala. Začala rudnou, až vypadala jako atomovka před výbuchem. Po vždy klidné Konoze se ozvalo: NÉÉÉÉ!!!!!.........
Itachi se při této vzpomínce musel uchechtnout. Věděl, že pokud se jí to povede, bude to bolet. Ale i přes to se od ní nechal zasáhnout. Chtěl to vyzkoušet. Sakura se proti němu rozeběhla, a když už byla u něj, přiložila mu dlaň na břicho. Z její ruky vyšla mocná síla, která odmrštila Itachiho na druhý konec palouku. Nejspíš by letěl dál, kdyby se mu do cesty nepřipletl strom. Narazil zády do kmene a ošklivě si vyrazil dech. Než se stačil vydýchat, už u něj stála Sakura. Svou katanu mu přiložila ke krku a vítězoslavně se usmála. "V-vyhrála s-si."zaskučel Itachi a změnil se do své podoby. Sakura odhodila katanu, která se po dopadu na zem, opět proměnila na bláto. Sakura si klekla k Itachimu a teď už starostlivě, se ptala: "Není ti nic. Trochu jsem to přehnala.". "Ne…do-dobrý…to…bu-bude dobrý."zaskuhral Itachi. Sakura se ale nenechala nijak odbýt. Z jejích rukou začala vyzařovat zelená chakra. Pomalu uzdravovala všechna itachiho zranění. Když skončila, sedla si vedle něco. Itachi si lehl a svou hlavu si položil do sakuřina klína. Ta si pohrávala s jeho vlasy a hladila ho po tvářích. To se ví, že se mu to líbilo.
"Sakuro?" prolomil po chvíli ticho Itachi. "Ano?" zeptala se Sakura. "Přidej se k Akatsuki!"řekl Itachi. "Cože?"nevěřila Sakura svým uším. "Vždyť jsi sama říkala, že chceš být pořád se mnou."snažil se jí přesvědčit Itachi. "To ano…Ale takhle jsem to nemyslela. Itahi, mě nevadí, že ty i u Akatsuki, ale mě tam netahej. Nedokázala bych zabít nevinného člověka."řekla Sakura. "No tak by si…."začal zase Itachi, ale Sakura mu zakryla rukou pusu. "Pst…už o tom nemluvme."řekla Sakura a tím ukončila jejich krátký rozhovor.
Po chvíli se Itach zvedl a lehce Sakuru políbil. Když se odtrhl rychle a nenápadně jí zašeptal do ucha: "Někdo nás sleduju.". Sakura se trochu vyděsila a chtěla něco říct. Umlčel jí ale další itachiho polibek. Zase se odtrhl a zašeptal: "Neříkej nic…ať netuší, že o nich víme.". Sakura mírně přikývla. Itachi si stoupl a pomohl Sakuře na nohy. Pomalu, ruku v ruce, odcházeli. Sakura vůbec nechápala, co chce dělat. Myslela si, že v pohodě odejdou, ale to se mýlila. Itachi se náhle otočil a hodil do koruny stromu pár kunaiu. Z toho okamžitě vyskočili 4 osoby. Sakura z hrůzou zjistila, že je to Sasuke se svým týmem. "Itachi, běž…uteč."naléhala na Itachiho Sakura hned, jak Sasukeho spatřila. "Sakuro… Uchihové z boje neutíkají." Řekl a chytl Sakuru za ruku. Ta se mu ale vysmekla a přitáhla si k sobě jeho obličej. "Ale lepší živý Uchiha, který z boje utekl, než mrtvý Uchiha, co v něm zůstal!"vyštěkla Sakura. "Ale já se vrátím."řekl s úsměvem Itachi. Pak se otočil na Sasukeho. "A co chceš ty, můj malý pošetilý bratře?". Sasuke se zamračil. "Dnes tě zabiju. Zaplatíš za všechno, co si udělal."řekl Sasuke a vytál svou katanu. Itachi se usmál a sundal si svůj plášť. Odhalilo se jeho krásné, vypracované bříško a svalnaté ruce. Sakura se musela usmát. Pak už ani jeden na nic nečekal. Rozeběhli se proti sobě….

tajna laska 4

7. dubna 2008 v 12:28 povidki

Tajná láska 4

Když skončila ta ceremonie, rozhodla se Sakura, že půjde domů. Rozloučila se s Narutem a ostatníma a šla směrem ke svému domu. Strčila klíč do zámku a otevřela dveře. Co uviděla, jí vyrazilo dech. Od dveří až někam do 2. patra, byla cestička z okvětních lístků rudé růže. Sakura nevěděla, co má dělat. Jen stála a koukala. Pak se nadechla a nabrala trochu odvahy. Zula si boty a šla opatrně po té cestičce. Vyšla po schodech do druhého patra, kde zjistila, že tahle cestička vedla až do ložnice. Znovu se nadechla a stiskla kliku u dveří. Když spatřila tu krásu, oněměla úžasem. Po místnosti byli rozestavěné malé čajové svíčky a podlaha byla zasypaná rudými lístky růže. Stejně tak i postel. Dokonce i na nočním stolku stála váza s růžemi. Sakura přešla k posteli, kde ležela obálka. Nedočkavě ji rozbalila a přečetla si dopis:
Malé překvapení. Zítra na stejném místě, ve stejný čas
Itachi
Sakura dopis složila a schovala ho do šuplíku. "To by mohlo znamenat, že mě opravdu miluje." Pomyslela si. Lehla si do postele a do noci přemýšlela o Itachim. Pak s úsměvem usnula.
V sedm Sakuru vzbudil budík. Celá natěšená vlítla do koupelny, bleskově se nasnídala a vyrazila na "jejich" místečko. Když tam došla, Itachi už seděl pod stromem. "Ale, ale. Ty sis nějak pospíšil."řekla s úsměvem Sakura. "Jo, trochu sem si přivstal."přitkal Itachi a podal Sakuře růži, kterou měl schovanou za zády. Sakura si jí vzala a sladce se na něj usmála. Pak už na nic nečekala a objala ho. Itachi se nijak nebránil a chytil ji kolem pasu. Potom se už dali do trénování. Itachi jí učil nové triky s chakrou a také různá ninjutsu…Skončilo to tak, že oba seděli pod stromem, Sakura měla opřenou hlavu o itachiho rameno a on jí objímal. A takhle by tam seděli nejspíš ještě dlouho, kdyby je někdo nevyrušil. Asi nějaký páníček venčil svého pejska. Itachi rychle vyskočil a chtěl zmizet svým běžným způsobem. Ale Sakura ho chytla za ruku a utíkala s ním do lesa. Když už byli dost daleko, zastavili se a dál se procházeli.
Po chvilce došli na takovou malou mýtinku. Uprostřed stál strom a ne jak tak obyčejný strom. Byla to kvetoucí třešeň. Sakura mrkla na Itachiho a táhla ho ke stromu. Tam se usadili a pokračovali v tom, v čem byli vyrušeni. Ale to by nebyla Sakura, kdyby jí to nepřestalo bavit. Začala do Itachiho šťouchat, ovšem ten si to přirozeně nenechal líbit. Začali se pošťuchovat a honit. Sakura utíkala před Itachim, ale ten byl rychlejší. Chytil ji kolem pasu a oba dva spadli na zem. Chvíli se tomu smáli, ale pak se začala Sakura k Itachimu lísat. "Na co to myslíš?" zeptal se Itachi na oko překvapeně. "No já nevím, co myslíš ty?"zeptala se zase Sakura a zatvářila se tajemně. Pak ho vášnivě políbila a on jí její polibek opětoval. A samozřejmě nezůstalo jen u polibku…:0)
Po lesní cestě kráčí dvě osoby. Dvě zamilované osoby. Sakura a Itachi. Když vyšli z lesa, Itachi se se Sakurou rozloučil malým polibkem a chtěl zmizet. Ale Sakura ho zas zastavila. "Přijdeš večer? Prosím."naléhala Sakura. "Zkusím to."řekl a zmizel.
Sakura chtěla jít domů, ale po cestě se stavila v Ichiraku Ramen, na takový pozdní oběd. Docela ji překvapilo, když tam uviděla sedět Naruto. "Dobrý den, Hokáge-sama. Vy máte čas na to vysedávat na rámenu?" rýpla si Sakura. "Ahoj Sakuro. Jo mám. A to přece musím využít ne?" řekl vesele Naruto a vrátil se ke své misce s jídlem. Sakura si taky jeden objednala a povídala s Narutem. Ale vyrušil je nějaký jounin. Předal Narutovi dopis a zas zmizel. Ten v něm chvíli pročítal a pak ho zmuchlal do kuličky. Sakura hned usoudila, že to nebude nic příjemného. "Naruto. Co se děje?" zeptala se a ještě trochu zapochybovala, jestli to chce opravdu slyšet. "Přišla zpráva, že přes hranice naší země přešel…Uchiha Sasuke. A při tom zabil čtyři naše jouniny." Dostal ze sebe Naruto. Sakura na něj koukala, jako vyoraná myš. "Panebože…"zašeptala Sakura. Čekala něco velkého, ale ne tak velkého. Ayame , která tam celou dobu stála a povídala si s nimi, taky nevypadala nejlíp. "A-Ayame p-přines mi j-jedno saké. Velké." vykoktala Sakura. Naruto se na ni podíval. Ale ne překvapeně, spíš chápavě. "Jo, mně taky." objednal si taky. Ayame kývla a přinesla dvě větší skleničky. Přinesla rovnou jednu i sobě. Do všech nalila saké a podala je Narutovi a Sakuře. Sakura ji do sebe hned hodila a vstala. Než odešla, položila Narutovi ruku na rameno a pak odešla.
Přišla domů, ani se nezastavila a šla rovnou do ložnice. Tam se s pláčem zhroutila na postel. Nejdřív Tsunade…a teď další neviní. Proč mi to dělá?! Proč mi chce zničit život?! ptala se sama sebe. Ale odpověď na to nedostala. Pouze uslyšela, jak se otvírá okno. Rychle se postavila do bojové pozice a vytáhla kunai. Naštěstí nebylo proč. Byl to totiž Itachi. "Zlato? Ty si plakala?!" zeptal se, když uviděl její uslzené oči. Sakura k němu jen přišla a znovu se mu rozbrečela na rameni. Itachi ji vzal do náruče a položil ji do postele. Sám si lehl vedle ní. Když se trochu uklidnila, pověděla Itachimu o Sasukém. Ten jí objal a ona mu spokojeně usnula v náručí.
V noci Sakuru vzbudila nějaká rána a taky zima. Bylo otevřené okno. Pomalu a nenápadně se snažila vymanit z itachiho sevření, ale stejně se vzbudil. "Co se děje?"zeptal se rozespale. "Nic, jen se otevřelo okno. Jdu ho zavřít." zašeptala a vstala. "Samo od sebe?!"nedalo to Itachimu. "No, tak asi nebylo zamčené." řekla s nezájmem Sakura. "Ne, já ho zamykal, když jsem přišel." namítl Itachi. "Co tím chceš říct?"zeptala se Sakura. "Ale… nic pojď si lehnout." zamluvil to Itachi. Sakura se schoulila k němu a pomalu usínat. "Zlato, zítra mám práci s Akatsuki, takže tě nemůžu trénovat."řekl Itachi. Sakura otevřela své pistáciové oči a pohlédla na Itachiho. "Radši ani nechci vědět, co budeš dělat. Ale dávej na sebe pozor!"řekla trochu ustaraným tónem a políbila ho. Tím ukončila jejich rozhovor. Itachiho milovala a na to, že je u Akatsuki, se snažila nemyslet. Přestala o tom přemýšlet a zase usnula.
Ráno se než Sakura otevřela oči, zkusila nahmatat itachiho tělo vedle sebe, ale našla jen zmuchlanou přikrývku. "Alespoň ustlat p sobě mohl." vzdychla si Sakura. Nijak se tím nezatěžovala a šla si dát sprchu. Už lezla do sprcháče, když jí někdo chytil kolem pasu. Začala křičet. Ale neznámí jí zakryl pusu a otočil jí k sobě. Sakura už chtěla začít kopat, kousat a škrábat, ale když spatřila itachiho tvář, uklidnila se. Začala pomalu rudnou, protože tam stála jen tak, jak ji bůh stvořil. Rychle sáhla po ručníku a zabalila se do něj. Itachi se začervenal, ale pořád si jí prohlížel. "Myslím, že neuvidím nic, co už bych neviděl." řekl a mírně se usmál. Sakura se ještě víc začervenala (jestli to vůbec šlo). "J-já myslela, že u-už se nevrátíš."řekla. "Nemohl bych se s tebou nerozloučit."zašeptal jí do ucha a začal jí svlékat ručník. Pak ji strčil pod sprchu a vlezl si k ní. A všichni víme co se dělo potom…:)
První ze sprchy vylezla Sakura. Do jednoho ručníku se zabalila a druhý hodila Itachimu. Vylezla z koupelny, hodila na sebe župan a šla dělat snídani (poznámka:bylo jedenáct, dopoledne). Za chvilku přišel Itachi. Přitulil se k ní zezadu a začal ji líbat na krk. "Lásko…nechci tě nějak děsit, ale neříkal si, že pospícháš?"zeptala se. Itachiho to očividně nechávalo klidným. Jedním okem mrknul na hodiny a pak se vrátil k tomu, co měl rozdělané. Po chvíli se zarazil. Tentokrát zvedl hlavu od sakuřinýho krku a pozorně se koukl na hodiny. Chvíli na ně civěl a pak začal lítat po domě, jako šílený. Nejspíš hledal zbytky svého oblečení :). "Sakra, sakra, sakra. Už před hodinou jsem tam měl být!" křičel a stále něco hledal. "Na gauči, zlato." Řekla v klidu Sakura, aniž by zvedla hlavu od své snídaně. Itachi se podíval na gauč, na kterém ležel jeho vzorně složený Akatsuki plášť. "Díky Sakuro. Já tě nemýt…" "…Tak bys tu ještě hodinu lítal."dopověděla za něj Sakura. Itachi k ní přišel, políbil ji na rozloučenou, nasadil si svůj klobouk a zmizel. Sakura se otočila a dívala se na místo, kde ještě před chvilkou stál Itachi. Pak přešla ke gauči a pohodlně se usadila.
Zrovna se nad něčím zamyslela. Zvedla hlavu a podívala se na otevřené okno naproti. V tu chvíli prolétl oknem kunai a zabodl se do gauče, centimetr od sakuřiný hlavy. Sakura se lekla a vyskočila na nohy. Na tom kunai se houpal nějaký papír. Zřejmě dopis. Vytáhla kunai z pohovky a rozbalila papír, ve kterém bylo napsáno:
Ale ale…Koukám, že sis za mě našla náhradu. Konečně někdo, kdo si o tobě nemyslí, že si otravná, co? Škoda, že to nepotrvá dlouho. Protože ho zabiju.
Hned, jak ten dopis dočetla, zmuchlala ho a vyběhla k otevřenému oknu. Začala se rozhlížet po okolí, až spatřila to, co si myslela. Na střeše protějšího domu stál vysoký mladík s černými vlasy a uhrančivým pohledem. "SAKUKE!!!" zakřičela Sakura a vrátila Sasukemu jeho kunai. Ten ho dvěma prsty chytil a zlověstně se usmál. Sakura vyskočila na onu střechu a teď stála od Sasukeho jen pár metrů. "Táhni. Táhni tam, odkud si přišel a nech mě a můj život na pokoji" řekla naštvaně. "Ale jistě. Hned, jak ho zabiju." řekl Sasuke chladně. "A koho?" zeptala se Sakura. Věděla moc dobře, o kom mluví, ale chtěla to slyšet od něj. Sasuke se usmál a ve vteřině se přemístil k Sakuře. Nahnul se k ní a zašeptal jí do ucha: "Přece Itachiho. Já moc dobře vím, že tě trénuje a vím i to, že spolu máte pletky. Včera…jak si se vzbudila, kvůli otevřenému oknu…to jsem byl já. Chtěl jsem Itachiho zabít ve spaní. Ale pak si se vzbudila ty." Sakura vytřeštila oči a ustoupila od něj. "A vlastně toho ani nelituju. Vychutnám si ten okamžik, kdy moje katana projede jeho srdcem. Kdy se jeho dech zasta…" "DOOOST!!!" zakřičela Sakura. "Sklapni!"vydechla. "Nosíš ho pořád co? Nikdy ho nesundáváš?" řekl najednou Sasuke a usmál se. "Co?" nechápala Sakura. "Ten řetízek." vysvětlil a Sakura okamžitě věděla, o čem to mluvil. Chytla se za řetízek, co jí vysel na krku. Byl jemný a stříbrný. Jako přívěšek bylo srdíčko s malým, růžovým kamínkem uprostřed. "Co to s tím má společného?!" vyjela na něj. "No…vlastně nic. Jen to, že jsem ti ho dal já!" řekl a vítězně se usmál. "To není pravda. Dostala jsem ho od…"zarazila se. Vlastně nevěděla od koho. Když měla patnácté narozeniny, našla na posteli krabičku, ve které byl právě tenhle řetízek. Tak si ho zamilovala, že ho nikdy nesundává. Ani když se jde koupat. Prostě nikdy. "Víš co. Je mi to jedno. Ty chceš jen všechno zamluvit. Ty už nikdy nikoho nezabiješ. A teď táhni z téhle vesnice. Nech mě a Itachiho na pokoji. JDI PRYČ!!!" vykřikla. Sasuke o krok poodstoupil a zatvářil se nechápavě. "Ale no tak, Sakuro. Otevři konečně oči. Je to vrah a zločinec. Vyvraždil celý můj klan a mnoho dalších. A k tomu všemu je Akatsuki. Jen tě využívá, aby se dostal k Narutovi."řekl. Skoro to vypadalo, že to všechno řekl na jedno nadechnutí. Sakura se ale zatvářila, jako by jí to bylo ukradený. "Nech si ty svoje psychologický řečičky pro někoho jinýho. Je mi fuk jestli je Akatsuki nebo ne. Má mě rád! Ne jako někdo. A pokud jde o Nauta… myslím, že je dost silný na to, aby se ubránil. Přeci jen je Hokáge. Ale to ty jistě víš, protože je to jen kvůli TOBĚ!!!" zakřičela na něj. "Jak to myslíš, díky mně?" zeptal se Sasuke a zatvářil se nechépavě. "Nedělěj, že nic nevíš. TO TY SI ZABIL TSUNADE!!!"rozkřičela se Sakura. "Stála mi v cestě. Musel jsem ji zabít." Řekl s ledovým klidem Sasuke. "Tak ona ti stála v cestě, jo?! Takže, kdybych se ti teď do cesty postavila já, taky bys mě zabil?"zeptala se Sakura a po tváři jí stekla slza. "Říkáš tady, jak je Itachi strašný. Že zabíjí nevinné. A co děláš ty? To ty si zrůda Sasuke Uchiho!!!"křičela Sakura a po tvářích se jí teď kutálely slzy, jako hrachy. "Je zbytečné, se o tom s tebou bavit. Zabiju ho, ať chceš, nebo ne." Řekl Sasuke. "To neuděláš, protože já ti to nedovolím!"řekla odhodlaně Sakura a postavila se do bojové pozice. Sasuke si ji pozorně prohlédl. Celé se třásla a byla psychicky na dně. Bylo pozoruhodné, že vůbec stála. "Na to teď nemám čas. A stejně nejsi ve své kůži." Odbyl ji a zmizel. "VRAŤ SE!!!" zakřičela Sakura do větru. Sedla si a složila hlavu do dlaní. Brečela a přitom si nadávala do chudinek. Tohle opravdu nezvládla.